Osudové setkání
Autor: Artik (IP zapsáno)
Datum: 09.03.2007 13:12
Osudové setkání...
Zkusím se s Vámi podělit o svůj příběh resp. o svůj zážitek...
Jednoho krásného dne jsem vyrazil na autosalón procházející se mezi různými více či méně krásnými automobily zastavil jsem se u stánku Tatry, bylo tam něco elegantního, zvláštního a velkého co mě na první pohled zaujalo..uvnitř světlá kůže, dodnes si pomatuji ten dlouhý držák nad zadními dveřmi co mi připomněl dědovu 105(tam je výrazně kratší)... Asi jsem to obdivoval příliš dlouho když na mne promluvil jeden z přítomných prodejců...byla to T613 pro prezidenta Havla co jí nechtěl. Podle prodejce měl motor převrtaný objem a vzhledem k hmotnosti musel mít speciální litá kola aby nepraskala. Maximální rychlost prý udělá přes 230...pak ukázal motor...prohlížel jsem si ho pěknou chvilku než jsem jen tak potichu špitl slyšet bych ho asi nemohl... Pán se zamyslel a pak došel pro klíček...Od té chvíle jsem tu symfonii z hlavy nedostal. Okolo nás se postupně vytvořil hlouček obdivovatelů kteří doposud o Tatru nejevili žádný zájem a já byl pomalu vytlačen....
Psal se rok 2000 a já si měl možnost sjet ve vrcholu československé elegance...T603 kdyby mě tenkrát jistý pán nepřeplatil dodnes bych měl jednu T603 doma...
I škola jednu končí a náhle si mohu dovolit pořídit si to co vydává harmonický zvuk a dá se použít reálněji v dnešním provozu než T603.
Co si pořídit T613-4Mi-Long hmm...nebo T613-1 ? Já jsem řekl NE! Když Tatru tak klasickou "papalášskou" takže volba padla na černou T613-3 karburátor...:)
Celkový dojem z prvního pohledu na černou T613-3 se dá zhodnotit mnoha způsoby. Z mého subjektivního pohledu se jedná o zdařilé křivky. Zvláště se pak musím zmínit o zádi, která je velice krásná. Ten kdo raději přihmouří oči a popustí trochu uzdu fantazii, spatří něco jiného...do žádné uznávané třídy nezapadá. Je až neuvěřitelné jak se designérům podařilo skloubit dohromady takové protiklady jako jsou mohutnost - lehkost nebo tradice - nadčasovost...:) Nikdo nemůže upřít její naprosto unikátní a nezaměnitelný image, který je právě v dnešní době všeobecné unifikace tolik ceněný...Proběhlo pátrání po rzi a původnosti jednotlivých dílů...nějaká ta moucha se našla, ale celkový dojem byl a je i nyní po ujetí pár tisíc km více než dobrý.
Má první cesta s T613 se odehrála na zadním sedadle. Navíc na vlastního řidiče jen tak mít nebudu...
Do vozu jsem vstoupil široce se otevírajícími dveřmi a usedl do "prachových" sedadel. Mohu posoudit cca 20 typů vozů, ale zatím jsem v něčem podobném neseděl. Sedadla nenesla žádné známky používání, byla velice příjemná na dotek i prostor, měkoučká tak akorát. Začal jsem si pomalinku zvykat na poněkud rozměrný vnitřní prostor umocněný posunutím sedaček do přední polohy. Černá koženka mi silně připomenula dobu vozů škoda 110R a můj pohled zamířil poprvé ven. Prosklení bylo opravdu perfektní a rázem jsem pochopil proč opěrka předního sedadla na doporučení šla na místo spolujezdce. Výhled který Tatra poskytuje je mimořádný.
Po krátkém seznámení "řidič" nastartoval vzduchem chlazený osmiválec, start mi připomenul Wartburga který také startuje velice ochotně a lehce do vyšších frekvencí. Ale jemně pronikající zvuk mě přesvědčil, že za mnu bude o něco více než dvoutaktní tříválec. Ano dnes je úroveň hluku někde jinde, ale právě to mi na dnešních vozech vadí, člověk už neslyší skoro nic pokud má motor do 4000 otáček. Moc rád poslouchám jak si jednotlivé válce povídají, i když jim zpočátku k běhu pomáhal sytič.
Při rozjezdu má pozorovatel rozjíždějící Tatry o něco krásnější poslech...možná když pootevřu okénko...Jízda na zadním sedadle s "řidičem" je opravdu zážitek nejen pro oči a uši. Vyvážený chod motoru a jeho klidný běh při správném použití dokáží vyloudit dokonalou iluzi klidně plující vzducholodi po našich silnicích. Při vyšších rychlostech zazní aerodynamický hluk, ale ten jen dokresluje celkový požitek ze zvuků které Tatra nabízí. Vřele doporučuji...
Jistě spartánsky vybavený interiér na dnešní poměry, ale po praktické stránce je to ideální. Klička na okénko funguje, dveře se zavírají, pro popelník nemám využití. A tak se dál kochám pohledem ven a dovnitř a ven...
Ujeli jsme pár desítek km a došlo k předání Tatry. Věděl jsem z článků, které zde na fóru zazněli, že mě čeká ta horší část...
Ano výhled i pro řidiče je mimořádný. Ale ovládání vyžaduje značnou dávku citu a tolerance opět si vzpomínám na řazení škoda 110R tentokrát s autobusáckým krokem. Ovládnutí Tatry mi pár km trvalo a i po pár tisících stále hledám jak ten grif udělat lépe jakou silou, jakým směrem, ale to je právě to co mě na tom baví. Odezva na plynu je krásná a jí vím že bublající osmiválec mě už neopustí...
Po rozloučení jsem se vydal domů. S Tatrou jsem zajel k nejbližší pumpě/servisu a překontroloval/doplnil vše potřebné. Poté jsem se vydal po Čechách...kolik km nevím 500 ? 1000? Opravdu nevím, začali jsme si na sebe zvykat já na Tatru a ona na mě. Jako řidič jsem řešil spousty problémů jako kam zaparkovat když jsme o cca 0,5m delší než obvykle, vejdu se nebo se nevejdu...je lepší řadit až klesnou otáčky nebo rychle, kam až tahat řadící páku, jak vůz odmlžit v chladném počasí, kdy vypnout sytič po 50km po 10km? Bufík naskočí, hřeje, ale přehřeje se chvilku zima, příště bufíky střídat, všude nemají příměs olova, všude nejsou dálniční známky, kde se troubí, kde se svítí :). Ruční pumpička nefunguje. Zájem může být někdy i nepříjemný když chcete odjet a naleznete u Tatry hlouček obdivovatelů, který se okolo vozu vytvoří, když vůz zaparkujete na některém frekventovanějším parkovišti střediskové obce. Tatra si po dálnici kolem 140 hezky přede a je konečně pořádně zahřátá, otáčky opravdu mají být alespoň 3000 jak mi říkával strýc co jezdil profesionálně pro divadlo.
Nakonec jsme dorazili domů bez jediné poruchy, která by ohrozila vlastní jízdu. Vůz má charakter neutrální až mírně přetáčivému. Asi tak o 150% lépe než řada 100/ 110R o 100% než 105/120/130/136 ale hůře než dnešní střední třída s náhonem vpředu. V Peugeotu 607 jsem se cítil o něco bezpečněji v zatáčkách, ale i Tatra snesla vysokou průjezdní rychlost...
No nic ještě umýt, zkontrolovat doplnit....a uklidit do garáže a těšit se na zítra...ne Tatra není vůz co by mě mohl dopravovat 20km do práce a zpět, ale o víkendu...
Interiér se nese zcela v duchu doby 70 let, stejně tak ovládání je z této doby, ale i přesto a možná právě proto mi Tatra poskytuje nevšední a neopakovatelné zážitky.